Tíha očekávání ve vztazích: filozofie a štěstí
Proč toho od druhých tolik očekáváme… a od sebe tak málo? Je to jednoduchá otázka, ale s hlubokými důsledky. Každodenní život je jí plný: očekáváme, že partner hned pochopí naše mlčení, že se přítel ozve, „aniž bychom ho museli žádat“, že kolega projeví víc uznání, že děti budou vždycky vděčné, že si nás svět všimne. Zároveň se zdá, že očekávání vůči nám samým slábnou. Promíjíme si každé odříkání, odkládáme věci, říkáme si, že „stejně se nic nezmění“ nebo že „to nemá cenu“. Proč? Dlouhý stín zklamání Podle mnoha psychologů souvisí mechanismus, který se za touto nerovnováhou skrývá, s jemnou a chronickou formou nedůvěry: nedůvěry v sebe sama, často převlečené za nadměrnou kontrolu druhých. Jako bychom nevědomky říkali: „Nedokážu změnit svůj život, ale kdyby ses choval tak, jak chci, pak bych mohl být šťastný“ . V tomto smyslu se očekávání stávají formou citové závislosti. Filozof Jean-Paul Sartre říkal, že „peklo, to jsou ti druzí“. Možná proto, že do druhých promítáme vlastní nedosta...
