Chuť změnit vzduch: opravdu pomůže odjet?
Úterý, polední pauza. Projíždíš telefon a zastavíš se u fotek bývalého spolužáka, který se přestěhoval do jiného města: okno otevřené k moři, kolo opřené o zeď, popisek o „novém životě“. Pak se vrátíš ke stolu, do kancelářského světla, na cestu, kterou už léta jezdíš každé ráno. Celé odpoledne tě provází jedna myšlenka: kdybych byl jinde, bylo by mi líp. Ta myšlenka si zaslouží, abychom jí naslouchali. Může v sobě nést přechodnou únavu, zanedbanou možnost, něco, co už dlouho hledá prostor. Pochopit, co po nás chce, je těžší. Protože v obrazu jiného života hned vidíme, co bychom chtěli najít, a mnohem méně to, co bychom si vzali s sebou. Okno k moři je tady, přímo před očima. Zbytek si musíme teprve představit. Dívat se na místo, kde jsme Mezi spisy hippokratovského korpusu je jeden s názvem O vzduchu, vodách a místech . Na jeho prvních stránkách je lékař, který přijíždí do neznámého města, vyzván, aby pozoroval větry, polohu vůči slunci, kvalitu vod, půdu a střídání ročních období...